Hlavní stránka |
Škola |
Doprava |
Táboření a kluby |
Reportáže |
Fotografie |
Témata |
Ostatní |
Rozcestník |
Ke stažení |
Sázky |
Návštěvní kniha |
Kalendář |
Kontakt |
|
Černovičky (ulice v Brně) |
PopisČernovičky, dříve nazývané také Kolonie u kostivárny, patří k méně známým brněnským koloniím, přestože svým (alespoň někdejším) rozsahem se řadí spíše k větším z nich. Jak napovídá sám název, nachází se dochovaná část kolonie ve čtvti Černovice, mezi starým brněnským letištěm (ulice Olomoucká), dnem mělkého údolí pod úbočím Stránské skály (ulice Ostravská jako dálniční přivaděč), vlečkou do brněnské spalovny a kolmým sklonkem Bělohorské ulice, která se tu podobá spíš komplikované dálniční křižovatce. HistoriePrávě výstavba vlečky do továrny Zetor a několika skupin garáží, proražení centrální ulice Černovičky a nakonec vybudování mohutného dálničního přivaděče s navazujícími křižovatkami postupně rozbily původní ráz kolonie roztroušené okolo továrny na spodium neboli kostivárny, která stála a částečně stále stojí v prostoru dnešní mimoúrovňové křižovatky ulic Bělohorské a Ostravské. Oblastí daleko za městem vedla na počátku 20. století jediná cesta (dnešní Olomoucká ulice) na horní hraně údolí okolo starého ústavu pro choromyslné. Kolonie u kostivárny tak začala vznikat v nehlubokém lomu pod touto cestou a dále směrem do údolí až k továrně na spodium, za kterou pak vznikla obdobná kolonie Podstránská. Kostivárny byly specializované továrny na výrobu kostního uhlí neboli spodia - aktivního přípravku (srovnejte s živočišným uhlím a aktivním uhlím) vhodného k přečišťování chemických látek. Spodium bylo hojně využíváno především v cukrovarnictví, které v druhé polovině 19. století prodělalo na Moravě nevídaný rozkvět - a právě s ním souvisela také výstavba řady kostiváren. Vzhledem k nepříjemným čichovým efektům, které doprovázely rozklad živočišného materiálu zahříváním bez přístupu vzduchu, nacházely kostivárny své místo na - nebo až za - okraji měst, kde nehrozilo neustálé obtěžování obyvatel nesnesitelným zápachem. Proces výroby spodia spočíval v žíhání zvířecích kostí a hnátů dobře zbavených tuku v pecích po dobu 2-8 hodin dle úrovně technologie a následném řízeném chlazení a mletí kostního uhlí. Obrovská spotřeba kostního uhlí v cukrovarnictví pak na konci 19. století vyústila v nedozírné škody při likvidaci kosterních nálezů pravěkých zvířat, neboť cena kostí na výrobu uhlí byla tak vysoká, že v pecích skončily nejedny fosilie (a podle legend také nejedny ostatky lidské, od hrdinů padlých na bojišti přes docela nedávno zavražděné nešťastníky, které bylo třeba odklidit). Spodium bylo jako filtrační materiál opakovaně použitelné, přičemž bylo nutné jeho kapacitu obnovovat promýváním a louhováním. V průběhu 20. století pak dochází k nahrazování drahého a zdánlivě neestetického používání spodia v cukovarnictví jedovatými solemi stroncia nebo ke změně technologických postupů (tzv. Karlíkova trojnásobná saturace), které umožňují vyrábět pro potravinářský průmysl méně kvalitní avšak stále využitelné cukry. Úplně nejstarší domy v kolonii však nebyly vystavěny dělníky z kostivárny, nýbrž - v rámci brněnských kolonií zcela netradičně - cikány. Kočovní cikáni měli v 19. století zákaz vjezdu se svými vozy do města Brna a proto bylo místo dnešní kolonie na předměstí určeno za dočasné sídliště od východu přijíždějícíh rodin, které zde mohly vybudovat svůj tábor. V 80. letech 19. století pak přešly dočasné příbytky cikánských rodin v první trvale obydlené domy, ke kterým se až posléze (ve 2. polovině 20. a 30. letech 20. století) přidávaly domy zaměstnanců kostivárny (ve vytěženém štěrkovém lomu, který působil do roku 1925) a nezaměstnaných přicházejících z Brna. Teprve jejich obydlí vtiskla kolonii její dnešní ráz. Do současnosti se z 65 domů udávaných na konci 30. let 20. století dochovalo přibližně 50 domů (domy byly přestavovány a není jasně určitelné, které z okolních stavení lze ještě pod kolonii zahrnout), přičemž kolonie tvoří dvě oddělené části. Na východě dvě slepé ulice rozbíhající se v mírném úhlu ve tvaru písmene V (v mapách bývá dosud vyznačen již neexistující průchod do tvaru písmene A), končící pod náspem Bělohorské ulice a na západě pak dvě uličky spojené průchodem ve tvaru protáhlého písmene R se slepou odbočkou končící v nejhlubším místě zrušené pískovny. Střední část je pak vystavěna řadou navzájem podobných řadových domků jednotné koncepce s předzahrádkou a dvorkem do zadní uličky. Život v kolonii pokračuje běžným tempem, řada domů byla přstavěna, zvětšena a mezi původní domky se, stejně jako v ostatních brněnských koloniích vklínilo i několik novostaveb svojí architektonickou kvalitou přinejmenším diskutabilních. Zdoje
Článek na dané téma si můžete přečíst rovněž na serveru Správným směrem.cz Článek ze dne 16. 2. 2015 byl naposledy upraven dne 26. 2. 2022 a zobrazen celkem 14362×, naposledy dne 3. 5. 2024 v 1:09.
|